Petr Szabo


fotkafotkafotkafotka
Axalp Ebenfluh 2010



Konečně jsem se dočkal, je to tu, Axalp airshow Ebenfluh klepe na dveře !
Oficiální program zní: pondělí a úterý tréninkové lety, středa a čtvrtek oficiální letecká show.



Neděle
dopoledne v 10:00  vyrážím na cestu. Tentokrát jedu sám, všichni kámošové odpadli a beruška si nemůže vzít dovolenou. Jedu přes Německo, kousek Rakouska rovnou do Švýcarska. V šest večer na konci privátní cesty nad Axalpem vypínám motor, jsem na místě. Dole v údolí je mlha, ale tady nádherně svítí slunce. Připravil jsem si věci na ranní výstup a šel spát do auta. Přes noc z neděle na pondělí mě budí dvě – tři auta, která projíždí ještě výše.

Pondělí
Ráno v pět vstávám. Vedle mě balí batoh další típek, který přijel v noci. Míří na protější kopec kam chci též. Nicméně z něj dostávám informaci, že cesta přes střelnici je zakázána a k protějšímu kopci do pravé části vede pouze tří až čtyř hodinová chůze do výšky cca 2500m nad mořem. Tím můj plán jít na protější kopec je nabořen a razím pouze k hlavní věži. Tahat stan, spacák, jídlo, pití a foto-výbavu na 3-4 hodinovou štreku nahoru se mě nechce.

V 6:00 začínám s výstupem k věži a v 7:14 jsem nahoře. Cesta po tmě v horách je docela adrenalin, ale čelovka svítí výborně, takže bloudím jen párkrát :-D. Kupodivu očekávané dvě hodiny jsem pokořil (zabral domácí trénink, dvakrát týdně běh na 7km a třikrát týdně fitko, uf paráda, nicméně borci to zvládají vyjít za 45 minut :-D ).

Do jedné hodiny nahoře všichni čekáme než začnou první tréninky, někdy se lítá i dopoledne, dnes bohužel ne. Po dobu čekání se seznamuju s Tomasem, Johnym a pár dalšími nadšenci. Tomas s Johnym jsou evidentně ostřílenými lezci po horách, jsou z Belgie, tak nabírám od nich maximum informací jak na protější kopec WildGarst do 2970 metrů nad mořem. Ve středu tam chtějí jít, tož si dáváme domluvu na třetí hodinu ráno nahoře nad axalpem na konci privátní silnice a pak půjdeme nahoru spolu – už je nás celkem pět. Hurá, konečně se dostanu nahoru na druhou stranu na nejvyšší část protějšího kopce. Cesta potrvá prý cca 4-7 hodin pěšmo krpál nahoru. Musím si vzít jen nejlehčí výbavu.  Oficiální čas na cedulích je 3,5 hodiny, nicméně s fotovýbavou to bude trvat déle.

Je jedna po obědě a konečně se začíná lítat, kecání s kámošema přestává a všichni se snažíme nachytat co nejlepší snímky. Je to nářez, když nad hlavami pálí Hornety ostrýma za doprovodu děsnýho randálu.  Lítá se do pěti, super. Fotek je spousta. Při scházení cestou dolů má druhý Johnyho kámoš, ani nevím jak se jmenuje, problémy s nohama. Chudák, jeho chůze vypadá, jako by měl každou chvíli spadnout na zem. Když jsme došli k mému autu, které je cca o hodinu chůze blíže než jejich auto, vezu je všechny tři do Axalpu. Auto je nabouchaný až ke stropu, sedí na dorazech, ale ušetřil jsem jim hodinu chůze, takže jsou nadšený jako blechy.

Na večer razím z Axalpu pryč směrem k TriftBrucke k lanovému mostu. Nechci všechny dny fotit jen trénink, ale chci se podívat i po okolí. Dojel jsem k lanovce cca 40km od Axalpu a nocování bude opět v autě. Už si pomalu zvykám. Parkuju na parkovišti u Lanovky k lanovému mostu před cedulí zákaz stání od 22:00 do 07:00, snad nedostanu pokutu.

Úterý
V sedm ráno mě budí světla lanovky, první lidi se snaží dostat k lanovému mostu. Sice oficiální první čas jízdy lanovky je až v devět ráno, ale přidávám se k první jízdě lanovky nahoru s nějakými řemeslníky v půl osmé ráno. Na pokladně nechtějí ani nic zaplatit, že mám uhradit jízdu až při cestě zpět. Lanovka mě vytáhla z výšky 1023m do výšky cca 1375m nad mořem. Dále mě čeká cca 1,5 hodiny chůze k lanovému mostu do výšky 1732m. Nic hroznýho. Nicméně cesta je po kamenech a občas i prudší než nahoru k Axalpu. Po 1 hodině a 15 minutách jsem nahoře u mostu, je ještě šero, most je ve stínu. Prošel jsem most několikrát tam a zpět. Je to další Alpská pecka. Most se hýbe, lidé přicházejí a je zajímavé, že každý druhý člověk se snaží most co nejvíce rozhýbat :-D, že nemůžu ani fotit jak se to celé kymácí. Je to oddychový den, jiný plán na dnešek nemám, takže zpět razím až kolem čtvrté hodiny.

Kolem šesté jsem  zpět v Axalpu, ale stavějí mě na konci vesnice a nedovolují vjet až na konec privátní cesty nad Axalp. Malér, moc velkej malér. To je průšvih, že přemýšlím jak se vyhnout kontrole, jak projet na místo, kde jsem byl  z neděle na pondělí. Oficiální cesta pro návštěvníky vede lanovkou z axalpu a pak hodinu až dvě hodiny pěšky přes všechny tři kopce až nahoru k hlavní věži. Je to mnohem těžší výstup než z konce privátní cesty nad Axalpem. Navíc lanovka jezdí až od šesti ráno, takže sejít se s Tomasem a Johnym na konci privátní cesty ve tři ráno znamená pro mne vyrazit již v jednu ráno a 4-7 hodinový výšlap na protější kopec navýšit o další dvě hodiny chůze. To je fakt průšvih, to nedám. Tomas mě mezitím píše SMS, že má též problém s parkováním a razí z protější strany kopce z údolí Rosenalui, takže tím šance na naše setkání pod kopcem je nulová. Odpovídám mu, že výstup s nimi ruším a pro mě je tento rok cesta na protější kopec zavřená. Sám tam netrefím, nemám ani pořádnou mapu. Škoda, moc škoda.

Středa
Ráno kolem šesté jedu po tmě lanovkou nahoru a se všemi ostatními návštěvníky pokračuju přes dva nižší kopce nahoru. Tentokrát nejdu k hlavní věži, ale fotím z druhého kopce a smutně se dívám na protější stěnu WildGarst, kde se začínají objevovat malé siluety lidiček. Při čekání kecám vedle se Švýcarem, který byl předchozí den kousek vedle na kopci  si zavýletit. Náhodou tam byla vojenská helikoptéra a hodili ho zdarma nahoru na kopec. To se cizinci asi nestane :-D. Hned po chvilce si náhodou kousek vedle od mého místa všímám Martina Haleše s Láďou Lálou. Opět kecáme, ale už není moc čas, je začátek hlavní show. Letecká podívaná je opět parádní. Na rozdíl od tréninku je při ostré show začátek náletů již od devíti a oficiální program začíná ve dvě odpoledne. Po hodině a půl lítání a focení  je konec. Moc pěkná show to byla. Dolů jdu pondělní cestou a poté další hodinu pěšky dolů do Axalpu. Tedy to co jsem v pondělí vezl Tomase a Johnyho jsem nyní šel navíc pěšky. Opravdu to trvá dalších hodinu navíc. V Axalpu už je mlha.

Čtrvtek
Po čtvrté noci v autě, tentokrát na parkovišti dálnice kousek od Axalpu je na řadě výlet na Schilthorn. Ideální by bylo fotit znova airshow z kopce hlavní věže, tj. vyjet lanovkou s ostatními návštěvníky a pak pěšky nahoru. Nicméně parkování v Axalpu jsem měl zaplacené jen na středu, fotky za pondělí a středu jsou docela ok, takže beru fotovýbavu na Schilthorn a pár fotek přeletů Hornetů nad Axalpem dám z vyhlídky Bonda 007. Odtud to počítám moc lidí nefotilo, je to přeci jen docela vzdálené od Axalpu.

Cesta na Schilthorn je trochu komplikovaná, v Lautenbrunnenu nechávám auto u penzionu těsně u lanovky. Poté lanovkou se jede kousek od Murray vesnice. Vláčkem přímo na kraj Murray. 15 minut pěšky přes vesnici na druhou stranu. A další lanovkou na kopec Bird. Poté konečně poslední lanovkou na Schilthorn. Počasí je opět super, tak jako celý týden, fakt paráda. Avšak super slunečné počasí má zase za následek malou vlhkost vzduchu a tak se u letadel netvoří efekty kolem křídel. Ideální to bylo před dvěma roky, sice byla zima, ale efekty parádní.

Pár průletů okolo Schilthornu Hornety opravdu uskuteční, ale nic moc. Takže se dá použít jen pár fotek, hlavně pohledy na Axalp jako celek s letícím seskupení několika letadel.

Při čekání na lanovku zpět potkávám skupinku čechů, nadšenců, kteří byli též na Axalpu. Koukněte na www.warbirds.cz.

Pátek
Spaní v penzionu je o moc komfortnější než v autě :-D Po desáté razím zpět do ČR. S jednou přestávkou jsem chvilku po šesté doma. Alpský cestičky kroutící se z jedné strany na druhou a německý dálnice jsou parádní. Už aby byl zase další Axalp Ebenfluh airshow.

Předsevzetí na další Axalpy:
- vyšlápnout si na protější kopec WildGarst
- dojít přímo k terčům a cvaknout pár detailní fotek
- fotit jeden trénink z FaulHornu
- fotit jeden trénink z HinterBurgSeeli

Sobota
V Axalpu napadl sníh.

Ne, 17.10.2010 - počet zobrazení: 2546x

www.petrszabo.cz 2009